Reklama
 
Blog | Jitka Závodná

Zase sama

Sedí nehnutě v křesle a bez zájmu civí na pavučinu visící u stropu. Jedna kozačka se válí na podlaze, druhá ještě napůl visí na její spanilé nožce. Jako by ji její majitelka měla jít vyvětrat. Ale ta jen vyfukuje obláčky dýmu, a s hlavou zakloněnou nechává, navzdory svým zásadám, padat popel z cigarety na koberec. Jsem z téhle scény trochu nervozní. "Kolikátou sklenku už máš v sobě?" A kolikátý Neurol? Napadlo mě bezděky, ale nechci jí připomínat její minulost.

Někdy se kvůli podobným otázkám dokáže pěkně naštvat, jako bych to snad zavinila já.

„Záleží na tom?“

„Mě ano!“

Reklama

„Aspoň někomu…“

Pár dní mi nebrala telefon, tak jsem se za ní rozjela přímo domů. Občas má tyhle sebezničující tendence, ale vždycky to bylo spíš divadlo pro její okolí. Její fingované sebevraždy mě nejdříve děsily, později jsem nad nimi kroutila hlavou a dnes už mě vážně nebaví. Kdybych nevěděla, že dřív blbla s práškama, brala bych i tuhle její estrádu, v kozačkách a s rozsypaným popelem, jako další nevyvedené divadýlko.

Ale tentokrát se vznesla docela vysoko a o to hlubší bývá pád. Jak jsem psala už dřív – Míša se prostě zamiluje bezhlavě a naplno. I když, takhle by to mělo asi být…

Martin z baru u ní nepobyl pouze ono zmíněné ráno po našem babským tahu, ale hned několik dní. Uvařil jí výborný bolognský špagety a spravil její věčně neposlouchající notebook. Byl prostě kluk, jakého si potají přála. Vyrazili ještě na několik nočních tahů a potom ji Martin pozval na oplátku k němu domů. K jejímu překvapení bydlel asi hodinku vlakem od ní, na malém ranči, s několika koňmi a psem. Kromě několika dobrovolných pomocníků byl na to sám, ale neztěžoval si. Poprvé si Míša prohlédla svět z koňského hřbetu, poprvé se večer hřála u krbových kamen. Zní to jako z románu pro dívky? Možná, ale Míša vlastně takovou románovou dívkou je. Věčně naivní a nepoučitelná. Po návratu domů ji v práci čekala služební cesta, několik pracovních večeří a schůzek. Martin ji na jednu z nich i doprovodil a tam se asi i rozhodnul.

„Jak Ti to vlastně vysvětlil?“

Pokrčila rameny a povzdechla si.

„Nemusel ani moc říkat, když odsud odjížděl, spolu s ručníkem mi vrátil i klíč, který jsem mu nechala udělat. Vůbec mu neseděly firemní večírky a já jsem taky pořád někde na cestách. Vždyť víš.“

Vím. Dnešní mladá holka to nemá vůbec jednoduché. Od školních let se snaží o samé jedničky, později o červený diplom a po něm tvrdě pracuje a buduje kariéru. Její výdělky jdou do mnoha destítek tisíc korun a víc, stoupá na vážnosti u zaměstnavatele a na letišti čeká téměř tak často, jako mnozí z nás na tramvaj.  A léta běží. Najednou v té honičce za vším zjistí, že je sama a že v prostředí, ve kterém se pohybuje, jen horko těžko najde někoho, kdo by s ní sdílel nejen pracovní záležitosti, ale taky ty soukromé. Pokud to s někým ze stejné branže přeci jen zkusí, záhy zjistí, že jsou na tom stejně. V bytě se míjí, na ledničce nechávají vzkazy a nakonec se jim vztah rozpadne, aniž by vlastně začal. Není čas, prostor a nakonec i důvod.

Říkáte, že je taky svět kolem. A v něm i jiní muži? Ano máte pravdu. Jenže kolik mužů snese žít ve stínu své úspěšně manželky. Mohou mít stejné zájmy, přátele, názor na svět a taky na výchovu dětí? Myslím, že ano, ale společenské konvence tuto myšlenku teprve opatrně oťukávají….

Někdy si říkám, že by možná bylo dobré pro každého z nás, občas se zastavit a trochu zúčtovat má dáti, dal. Popřemýšlet, co je vlastně víc a co je míň. Co pro nás hodnotu má a co už ne…..

„Tak na lepší zítřky“ Míša zvedá skleničku a já hned po ní.

Už má lepší náladu a to je dobře. Chystám se k odchodu. Cítím, že je ten správný čas jít  a nechat ji v klidu popřemýšlet a trochu si „zaúčtovat“:o)

 

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama