Reklama
 
Blog | Jitka Závodná

Nedokonale dokonalé manželství

"Zase sis po sobě neuklidil ponožky!" Můj výkřik se rozléhá po celém domě, ale nikdo mu nenaslouchá, zejména ten, komu je adresován.

Tak to u nás chodí od doby, kdy jsme se s mým mužem rozhodli sdílet společnou domácnost. Nejdříve jsem si myslela, že ho naučím, kam se odkládají použité ponožky, ale kdepak. Po čase marných pokusů jsem to nadobro vzdala. To jen občas, když spěchám, nebo mám špatnou náladu, zvolám ono výše zmíněné zaklínadlo, které se po letech manželství stalo rodinným klenotem.

A tak trpělivě sbírám srolované fusakle, kdykoliv na ně narazím. Nejednou se mi stalo, že mi ponožky, zmuchlané pod pohovkou v obýváku podala návštěva, jindy je málem sbalil do aktovky pojišťovák.

Můj muž na výtky většinou neraguje, ale protože jsem ho svým křikem vyrušila od fotbalu v televizi, rozčílil se nad svou dokonale nedokonalou manželkou a vyčetl mi kde co. Nakonec neopomněl své oblíbené “ že já jsem si nevzal Aničku Vopršálkovou odvedle, měl bych dnes nový grunt a svatý klid“ a nalil si panáka slivovice, aby spláchl žal nad svým nešťastným manželstvím.

Reklama

Každé první úterý v měsíci máme babský dýchánek. Scházíme se většinou ve třech, kamarádky od školy.

Míša, Klára a já. Na zahrádku před vinárnou přijíždím se zpožděním, holky už tam jsou. Moje dcera si jde hrát na blízké pískoviště a já si to mířím k nim, ještě ročilená z domova.

„Holky, nebudete mi to věřit, ale ten můj je fakt všech bordelářů král, horšího chlapa na světě nepotkáte…“

Míša se po těchto slovech srdceryvně rozplakala a Klára varovně nadzvedla obočí. A, něco je špatně! Snažím se skrčit za sklenici s ledovým kafem a čekám co bude dál.

Minulý měsíc jsme tu měli vášnivou debatu o tom, jací jsou ti chlapi prevíti. Hlavní aktérkou byla Klára, neboť byla čerstvě „odejita“ z bytu i ze vztahu se svým drahým Dušanem. Jejich rozchod proběhl velmi prozaicky, už proto, že Klára absolutně netušila, jaká životní změna je pro ni nachystána. U snídaně ji její milý oznámil, že už ji nemá rád, téměř ve stejném okamžiku, kdy ji požádal o sůl. Když se celé udivená zeptala přoč, dostalo se jí zcela jasného vysvětlení.

„Nikdy jsi nevysála prach za topením“

Ještě týž den si zbalila pár drobností a odjela taxíkem do svého bytu na Palmovce. Když si za pár dní přijela pro zbytek věcí, otevřela jí dvěře usměvavá, prsatá brunetka. Pomohla jí sbalit kufry a s ironickým úsměvem ji vyprovodila ke dveřím. Klára se na ni naposledy otočila a hlasem věrné kamarádky jí poradila, aby nikdy nezapomněla vysát za topením. Takto tedy skončila její poslední vážný vztah a na nový, dle jejích slov, nemá ani pomyšlení.

Dnes se tady zřejmě odehraje další drama, ale Míša pro nával slz nemůže ani mluvit. Nálada pod psa, vzduch hustý, že by se dal krájet.

“ Ty si máš tak na co stěžovat“ vzlykne nešťastně „vždyť ten Tvůj Tě na rukách nosí, udělal by pro Tebe první poslední“. Snažím se jí odporovat, ale Klára se taky přidá se stejnou písničkou. Ach jo, další taková.

Z pískoviště se ozval křik mé dcery a cizího kluka, kterému se snaží vyrvat z rukou jeho nákladní auto. Spěchám k nim udělat pořádek. Někdy je zlobení mých dětí jako dar z nebes….

Mám chuť se zeptat, jestli taky nevysála za topením, ale tady by jakýkoliv vtip asi neobstál. Tak raději mlčím a z úryvků vět a vzlyků se nakonec dozvím, že ten její Karlík má už druhé dítě s jinou. Ona o tom neměla ani páru a navíc jim oblepili exekutoři byt, samozřejmě kvůli jeho dluhům. Námět na horor.

Ach jo, nějak nevím, co jí mám říct, jak ji utěšit, tak ji alespoň mlčky obejmu. Křečovitě mě drží za svetr a nos si otírá o moje rameno. Konec, ticho, jen na kostele právě odbíjí hodiny. Poslední hodina odbila, lampa ještě svítila….

Doma se vplížím do obyváku a přilehnu si za mužem na gauč k televizi. Nic neříkáme, jen si stiskneme ruku a choulíme se k sobě pod dekou. V televizi běží jakási blbost, venku se smráká a v jednom obýváku v Praze se k sobě tulí dokonale nedokonalý manželský pár.

Válečníci indiánských kmenů prý jako projev přátelství a smíru obřadně vypijí z jedné nádoby posvátný nápoj. Podle vzoru starých indiánských tradic své polovičce vypijím půlku chlazené plzničky a potom se vrhám na přípravu večeře. Cestou ale ještě seberu dnešní pár ponožek a hodím je do prádelního koše……

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama